Jsme Agentura regionálního rozvoje, společně s Libereckým krajem posouváme firmy, veřejné instituce i lidi kupředu našimi znalostmi.
Každý rok se s vámi potkáme více než 3 500krát - při konzultacích, networkingu, vzdělávacích akcích a dalších malých i velkých krocích vpřed.
Věříme, že když se bude dařit vám, posílí to celý region.
chci se rozvíjetPro každého máme jinou cestu
Podnikavec / firma
Cesta k růstu a konkurenceschopnosti
+
podnikatelů podpoříme ročně v podnikatelském inkubátoru
+
studentů přivítáme ročně v soutěžích a vzdělávacích programech
Veřejná správa
Cesta k lepším službám a projektům, které dávají smysl
mil. +
dotačních korun ročně přinášejí do regionu projekty, na kterých pracujeme
+
stromů ošetříme ročně podél krajských silnic
Věda a výzkum / inovace / digitalizace
Cesta k moderním technologiím
+
lidí vzděláme, propojíme, inspirujeme ročně na našich akcích
mil. +
korun společně s partnery vydáme na digitalizaci firem a institucí
Tradiční řemeslo
Cesta k propagaci regionálních výrobců
+
návštěvníků přilákáme ročně do regionu jen za sklářstvím
+
regionálních výrobců podporujeme v síti Liberecký kraj sobě
Cestovní ruch
Cesta k propagaci Libereckého kraje v Česku i v zahraničí
mil. +
uživatelů sociálních sítí osloví ročně Liberecký kraj svými kampaněmi představujícími krásy regionu
mil. +
korun přinese ročně poplatek z pobytu městům a obcím v Libereckém kraji
Lidé a firmy, co posouvají region dál
Postupně představujeme naše klienty, kteří posouvají sebe i náš region kupředu – formou příběhů i rozhovorů o budoucnosti Libereckého kraje.
.jpg&w=828&q=75)
HARDWARIO: První startup Lipo.ink dnes posílá technologie do více než 30 zemí
Půl milionu dolarů. I takovou škodu může napáchat požár jediného obilného sila. V Kanadě proto zemědělci využívají systém GrainLink, který hlídá množství i stav uskladněného obilí. Pro místní zemědělce znamená efektivnější logistiku i prevenci katastrof – dokáže totiž včas odhalit situaci, která by mohla vést k požáru. A za elektronikou uvnitř stojí liberecké HARDWARIO. GrainLink je jedním z projektů, na které jsou v HARDWARIU mimořádně hrdí. A zároveň docela dobře ukazuje, co tahle technologická firma vlastně dělá. Vyvíjí zařízení pro průmyslový internet věcí – IoT. Tedy technologie, díky kterým spolu fyzická zařízení komunikují, sbírají data a umožňují na jejich základě něco sledovat, vyhodnocovat nebo ovládat. V praxi může jít o obilí v kanadském sile, teplotu léčiv v lékárně nebo třeba spotřebu energií. HARDWARIO dodá hardware, vyvine potřebný firmware, propojí data s cloudem a připraví i dashboard, na kterém zákazník všechno přehledně vidí. Jejich přístup je přitom osvěžující. „Jsme jako podvozek, na kterém partneři staví vlastní řešení,“ říká Pavel Hübner, CEO firmy. A flexibilní jsou i v tom, s jak velkým zákazníkem do vývoje vstupují. „Neklademe žádné restrikce. Jestli zákazník potřebuje deset kusů nebo tisíc, jsme zvyklí s ním růst,“ vysvětluje. Začít se dá pilotem postaveným na některém ze stávajících produktů nebo platforem a postupně dojít až k elektronice vyvinuté kompletně na míru a k sériové výrobě. Startup na startu inkubátoruVraťme se skoro o deset let zpátky. HARDWARIO je mladá technologická firma s ambicí dostat svá řešení z Liberce do světa. A Liberecký kraj právě rozjíždí nový podnikatelský inkubátor Lipo. ink. HARDWARIO se stává vůbec prvním startupem, se kterým inkubátor podepisuje smlouvu. „Od samého začátku jsme od Agentury regionálního rozvoje a Lipo. inku dostávali skvělou podporu, mentoring a zázemí za příznivých podmínek. Ale důležité pro nás bylo i samotné prostředí – stabilní, přátelská kultura a mladí lidé kolem. Dvě firmy z Lipo. ink se dokonce staly našimi dlouholetými klienty a partnery,“ říká Pavel. V rámci inkubačního programu HARDWARIO využívalo poradenské služby a v roce 2020 se po otevření nové budovy Lipo. ink zařadilo mezi její první rezidenty. Od projektů k inspiraci pro dalšíVe školních třídách sledují senzory koncentraci oxidu uhličitého a upozorní, když je čas vyvětrat. Aktuální hodnoty si přitom mohou učitelé i studenti jednoduše zobrazit přes QR kód. V domovech seniorů zase krabičky od HARDWARIA monitorují spotřebu energií. To jsou dva konkrétní regionální projekty, které vzešly ze spolupráce firmy s Agenturou regionálního rozvoje. Technologie HARDWARIA mají v Lipo. ink ještě jednu roli. Jsou součástí zdejšího Test Bedu „Digitální prak", který vznikl v rámci evropského projektu EDIH. Firmám a veřejným organizacím ukazuje tato laboratoř možnosti digitalizace přímo v praxi – mohou si tu konkrétní řešení prohlédnout, otestovat a probrat jejich využití ve vlastním provozu. Je v tom hezká symbolika. HARDWARIO kdysi vstoupilo do právě vznikajícího inkubátoru jako firma, která tu hledala zázemí pro další růst. O několik let později se jeho technologie staly součástí prostředí, které má k inovacím přivést další firmy. Z Liberce se jim nechce. Naštěstí„Věříme v sílu tohoto regionu. Já osobně si myslím, že lidé tu mají obrovský potenciál,“ říká Pavel. A velkou roli v tom podle něj hrají místní technické školy. HARDWARIO dlouhodobě spolupracuje s libereckou průmyslovkou a Technickou univerzitou v Liberci. Studenti sem chodí na odborné praxe, spolupracují s firmou na ročníkových a diplomových pracích a dostávají se k technologiím, se kterými se později potkají při práci. Firma školám přináší zkušenosti přímo z oboru a zpětnou vazbu k tomu, které technologie a dovednosti se právě v praxi prosazují. Pro některé studenty se praxe postupně promění v první práci. „Celá řada studentů nakonec svoji kariéru začne právě u nás a někteří v HARDWARIU zůstanou,“ říká Pavel. „Spolupráce s mladými talentovanými studenty mi přináší hrozně moc inspirace a energie,“ dodává. A na chodbách je živoV prototypové a výrobní dílně HARDWARIA dnes najdete CNC frézku, klimatickou komoru pro testování zařízení v různých podmínkách nebo vlastní prototypovou osazovací linku. Právě tady vznikají první kusy technologií, ze kterých se později mohou stát sériově vyráběné produkty mířící k zákazníkům i daleko za hranice Česka. HARDWARIO stále sídlí v Lipo. ink. A jeho přítomnost tu není znát jen podle loga nade dveřmi. Jeho zaměstnanci i studenti, kteří sem přicházejí na praxe, vnášejí svou energii do života celého inkubátoru. Na chodbách je díky nim o něco větší cvrkot a je tu znát drive mladých lidí, kteří toho mají profesně ještě spoustu před sebou. Možná právě na tom je dobře vidět, jak funguje zdejší ekosystém. Startup s chytrými krabičkami vyrostl – a během toho ovlivnil ostatní. „Mám velikou radost, že se nám podařilo zapálit celou řadu nadějných, talentovaných lidí, kteří na sobě pracují a každý den se zdokonalují,“ uzavírá Pavel.
30 let, 30 příběhůLevandulovna: Když se podnikání potká s péčí o lidi, krajinu i region
V Raspenavě pod Jizerskými horami roste levandule, kterou byste tu možná nečekali. Na místě bývalého statku vznikla v roce 2019 Levandulovna - environmentální sociální podnik, který propojuje šetrné hospodaření, podporu lidí znevýhodněných na trhu práce a zážitky pro návštěvníky. Na cestě od nápadu k udržitelnému podnikání pomáhá majitelce Adéle Heindorferové také Agentura regionálního rozvoje. Když se řekne levandulová farma, většina z nás si nejspíš představí jižní Francii. Levandulovna v Raspenavě ale dokazuje, že levandule může dobře prospívat i v podhůří Jizerských hor. Adéla Heindorferová přitom při rozhodování, zda právě tady levanduli pěstovat, nespoléhala jen na nadšení. Z předchozí práce ve středisku ekologické výchovy si přinesla zkušenosti s posuzováním místních podmínek - půdy, nadmořské výšky, množství srážek nebo orientace pozemku vůči slunci. „Ta levandule lékařská je vlastně takový samorost. Jsou tady pro ni docela dobré podmínky,“ popisuje. A tak na místě, kde by levandulové pole čekal málokdo, začaly v roce 2019 růst první keříky. Sociální podnikání, které vzniklo z konkrétní potřebySociální rozměr podnikání vychází z osobní zkušenosti její zakladatelky i z toho, co sama pozorovala v regionu. Ve Frýdlantském výběžku podle ní chyběla nabídka práce na zkrácené úvazky, která by vyhovovala například matkám samoživitelkám. „Z vlastní zkušenosti vím, jaké jsou trable, když máte malé dítě a musíte všechno stihnout mezi školou a školkou. Proto jsem chtěla nabídnout práci, která bude mít důstojnou mzdu a zároveň umožní lidem skloubit práci s jejich životní situací,“ vysvětluje svůj záměr Adéla Heindorferová. Levandulovna proto zaměstnává ženy, které mají na běžném trhu práce složitější postavení. Vedle matek samoživitelek se zaměřuje také na další lidi se znevýhodněním. Sociální princip přitom není od samotného podnikání oddělený. Je jeho součástí stejně jako šetrný přístup ke krajině. Od levandule až po chleba z vedlejší vesniceEnvironmentální přístup se v Levandulovně promítá do celého fungování podniku. Na levandulových políčkách se nepoužívají geotextilie, o spásání trávy se starají ovce a při výrobě se využívají především skleněné obaly. Důležitá je také snaha hledat dodavatele co nejblíže. Návštěvník si tak může dát kváskový chléb upečený místní pekařkou nebo biozeleninu z nedaleké farmy. Část občerstvení a produktů vzniká přímo v Levandulovně. „Když podpořím místního výrobce, může zase dál vyrábět kvalitní suroviny. Ten řetězec můžeme obsáhnout v tom malém území a vyhnout se zbytečným dodávkám. “. Lokální spolupráce má podle Adély Heindorferové ještě jeden důležitý efekt. Pomáhá udržovat v regionu řemesla, podnikání i lidi, kteří by jinak mohli odejít jinam. „Podporuje to ty lidi, aby tady zůstávali, aby tvořili dál a aby se přidávali další. Ta komunita se opravdu nabaluje. “. Slow tourism místo rychlé zastávkyLevandulovna není místem, kam má návštěvník jen přijít, nakoupit a zase odjet. Konají se zde workshopy, firemní akce, oslavy nebo svatby. Během samosběru si návštěvníci mohou sami nastříhat levanduli a pak si u kávy jednoduše sednout a chvíli zůstat. Právě v tom vidí majitelka Levandulovny jeden z hlavních směrů, kterým se podnik ubírá - slow tourism. „Chceme, aby se lidé zastavili a prostě byli a užívali si to. “. A že tento přístup začíná fungovat, ukazuje i jedna nenápadná věta, kterou majitelka zaslechla mezi návštěvníky. „Bavili se, jestli si udělají výlet na Smědavu nebo do Levandulovny. A rozhodli se, že pojedou do Levandulovny. “. Pro podnik, který ještě před několika lety začínal prakticky od nuly, je to možná jeden z nejlepších důkazů, že si své místo v regionu postupně našel. Když sociální pracovník potřebuje podnikatelskou raduZačátky podnikání přinesly Adéle Heindorferové oblast, ve které si nebyla jistá. Jako vystudovaná sociální pracovnice dobře rozuměla sociální stránce svého záměru. Podnikání samotné pro ni ale bylo novou disciplínou. A díky tomu se také dostala k Agentuře regionálního rozvoje. „Já jsem vlastně uměla založit sociální podnik a rozuměla jsem té sociální stránce. Ale ten byznys jsem nikdy nedělala. Cenotvorba, strategie nebo marketing pro mě byla nová slova. “. Právě proto se obrátila na podnikatelský inkubátor Lipo. ink, který je součástí Agentury regionálního rozvoje. Potřebovala konzultovat podnikatelskou stránku projektu a získat nový pohled na to, jak Levandulovnu nastavit jako skutečně udržitelný podnik. „Jak podnikáte, tak to něco přináší a něco odnáší. Něco jsem si z těch rad vzala, něco jsem nepotřebovala. Po malých krůčkách to šlo dál. “. Podpora tak pro ni nebyla hotovým návodem. Šlo spíš o možnost konzultovat věci, které byly nové, získat jiný pohled a postupně si najít vlastní cestu. Z příběhu jedné firmy téma pro celý regionPříběh Levandulovny se postupně propojil také s širšími aktivitami Agentury regionálního rozvoje a Libereckého kraje. Levandulovna patřila mezi první sociální podniky zapojené do projektu Liberecký kraj sobě. Prostřednictvím projektu se postupně dostávala k dalším školením, kontaktům a lidem, kteří se tématu sociálního podnikání věnovali. Zkušenosti samotných podnikatelů zároveň ukázaly, že sociální podnikání si v regionu zaslouží větší pozornost. Postupně proto vznikla potřeba sociální podniky lépe poznat, zmapovat jejich fungování a zjistit, co potřebují pro svůj další rozvoj. Levandulovna se tak z původního příjemce podpory postupně stala také součástí širšího dialogu o tom, jak může kraj sociální podnikání rozvíjet. Její příběh inspiroval i studenty v rámci soutěže Ideathon a díky tomu vzniklo video, které jazykem mladých pro mladé vysvětluje, co si pod sociálním podnikáním představit. Udržitelnost jako způsob podnikáníDnes majitelka Levandulovny mluví o udržitelnosti spíš jako o vnitřním nastavení než o povinnosti. „Jak žiju, tak podnikám. “. Právě v tom je podle ní nejčistší cesta – vůči sobě, zákazníkům, lidem, které zaměstnává, i přírodě kolem. Levandulovna tak není jen levandulová farma. Je místem, kde se potkává podnikání s komunitou, sociální odpovědností, místními dodavateli a šetrným přístupem ke krajině. A stejně jako z prvních levandulových keříků postupně vzniklo místo, kam lidé plánují své výlety, rozvíjí se i samotné podnikání. Podle své zakladatelky právě letošní rok ukazuje, že Levandulovna začíná opravdu „skvétat“. Možná proto, že si našla vlastní tempo. A také proto, že na cestě k udržitelnému podnikání nemusí člověk všechno zvládnout sám.
.jpg&w=828&q=75)
Rozhovory o krajiJak udělat z Liberce a Libereckého kraje atraktivnější místo pro život?
Jak mohou město a kraj společně vytvářet region, ve kterém chtějí lidé studovat, pracovat, podnikat a žít? Druhý díl videosérie Agentury regionálního rozvoje a Libereckého kraje otevírá téma spolupráce Liberce a Libereckého kraje na rozvoji vzdělávání, podnikání, inovací i celkové kvality života. Hosty jsou Jaroslav Zámečník, primátor statutárního města Liberec, a Edvard Kožušník, statutární náměstek hejtmana Libereckého kraje pro hospodářský a strategický rozvoj. Společně mluví o tom, proč se kraj neobejde bez silného krajského města, jak kultivovat veřejný prostor a jak lépe propojit Technickou univerzitu v Liberci, studenty, firmy a veřejné instituce. Právě tato témata jsou podle nich klíčová pro udržení mladých a vzdělaných lidí v regionu. Moderuje Petr Kumpfe.
.jpg&w=828&q=75)
30 let, 30 příběhůAleje podél krajských silnic rostou. Za jedenáct let přibylo téměř pět tisíc stromů
Jedenáct let společné péče o aleje podél krajských silnic přineslo téměř pět tisíc nově vysazených a přes deset tisíc odborně ošetřených stromů. Za těmito čísly stojí ruku v ruce Krajská správa silnic Libereckého kraje a Agentura regionálního rozvoje. . Obnova alejí podél krajských silnic patří už přes deset let mezi priority Libereckého kraje. Práce na každé konkrétní aleji začíná mapováním jednotlivých stromů, posouzením jejich zdravotního stavu a provozní bezpečnosti. Následuje příprava projektu, žádost o dotaci a výběr firmy, která práce provede. . „Agentura regionálního rozvoje je v tomto náš dvorní partner. Pomáhá nám s přípravou dokumentace, žádostmi o dotace i administrací podpořených projektů,“ popisuje Blanka Šimůnková z Krajské správy silnic Libereckého kraje. . Samotnou výsadbou ale spolupráce nekončí. Nové stromky potřebují pravidelnou zálivku, výchovné řezy, kontrolu kotvení i ochranu před poškozením. „I s tím nám agentura dlouhodobě pomáhá,“ dodává Blanka Šimůnková. . Frýdlantsko v první linii. Téma obnovy alejí v Libereckém kraji se výrazně otevřelo přibližně před deseti lety na Frýdlantsku, v souvislosti s rekonstrukcí místních silnic a kácením jasanové Kočárové aleje mezi Raspenavou a Krásným Lesem. Právě tehdy se začala péče o stromy podél krajských komunikací řešit systematičtěji. . Nová výsadba postupně nahrazuje stromy, které dosáhly konce své životnosti. Stromy se vysazují co nejdále od vozovky, jak to dovolují vlastnické vztahy, inženýrské sítě a podmínky konkrétního místa. Zeleň podél silnic přitom musí splňovat přísnější bezpečnostní požadavky. Pravidelně se proto odstraňují suché a zlomené větve, upravuje průjezdní profil a prosvětlují se nepřehledné úseky. . „Aleje jsou na Frýdlantsku silné téma. Dotýká se i Kunratic, protože jich máme v katastru hned několik. Díky iniciativě obce a místních obyvatel jsme začali spolupracovat s Krajskou správou silnic a Agenturou regionálního rozvoje. Daří se nám přitom držet vysokou laťku. Za každý pokácený strom nařizujeme náhradní výsadbu tří nových, takže krajina o stromy nepřichází,“ říká Milan Götz, starosta Kunratic u Frýdlantu. . Liberecký kraj na špici. Výsledky dlouhodobé práce na revitalizaci alejí v regionu potvrzuje i celostátní srovnání ekologické organizace Arnika. Podle údajů za období 2003 až 2024 připadá v měřítku celého Libereckého kraje na jeden vykácený strom přibližně jeden a půl stromu nově vysazeného. Jde o nejlepší vykázaný poměr mezi kraji v celé republice. . Pro srovnání, v součtu za celé Česko bylo ve stejném období podél silnic vykáceno téměř 371 tisíc stromů a vysazeno necelých 226 tisíc. Liberecký kraj tak jde proti celorepublikovému trendu mizení alejí a drží si kladnou bilanci. Spolupráce Krajské správy silnic a Agentury regionálního rozvoje je vidět nejen v krajině, ale také v dlouhodobých statistikách..
.jpg&w=828&q=75)
30 let, 30 příběhůŽelezný Brod má novou cestu podél řeky a další důvody se zastavit
Nový úsek Greenway Jizera dělá Železný Brod přívětivější pro cyklisty i pěší. Město má co nabídnout návštěvníkům i lidem, kteří v něm žijí. Těží z polohy mezi Jizerskými horami, Krkonošemi a Českým rájem, z blízkosti řeky Jizery, sklářské tradice i podpory podnikání. Roky se o ní mluvilo, slavnostně otevřená byla před rokem v květnu 2025. Trasa Greenway Jizera mezi Železným Brodem a Líšným dala cyklistům i místním bezpečnější napojení směrem na Maloskalsko a Turnovsko. Láká k objevování okolní krajiny v sedle kola, ke krátké procházce i k posezení u vody. “Jde o mimořádnou stavbu, což potvrdila i Soutěž Karla Hubáčka. Greenway Jizera získala Cenu hejtmana a v kategorii Veřejný prostor a krajina patřila mezi tři nejlépe hodnocené realizace,” říká František Lufinka, starosta Železného Brodu. Nejvýraznější změnou v samotném Železném Brodě je nová lávka přes Jizeru. Nahradila původní obloukovou konstrukci z osmdesátých let, která už byla na hranici životnosti. Staré technické řešení neodpovídalo současnému provozu ani bezpečnému míjení cyklistů a chodců. Finance na její stavbu pomohla zajistit Agentura regionálního rozvoje z Integrovaného regionálního operačního programu (IROP). Společně s městem připravila žádost, komunikovala s poskytovatelem dotace a provedla město administrací až do dokončení projektu. „ARR s dotačními programy pracuje každý den. Má dlouhodobé zkušenosti, které obec v takovém detailu mít nemůže. Díky tomu máme jistotu, že projekt projde celým procesem správně,“ dodává Martin Řehák, vedoucí odboru územního plánování a regionálního rozvoje Městského úřadu v Železném Brodě. Stejný model spolupráce město využilo i u dalších projektů: revitalizace Panské zahrady, schodů na Jizeře nebo u připravovaného návštěvnického centra Greenway Jizera. Skleněná identita Železného BroduŽelezný Brod patří k nejvýraznějším centrům sklářství v Libereckém kraji. Proslavily ho skleněné figurky, bižuterie, tavená plastika i hutně tvarované sklo. Řemeslo tu rozvíjejí firmy, místní výtvarníci, Městské muzeum se sklářskou expozicí i Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská. Do ulic ho každý rok v září přináší také festival Skleněné městečko. Železný Brod zaplní návštěvníci, umělci a skláři nejen z Čech, ale i ze zahraničí. Tradiční i nové sklářské techniky jsou tu vidět z bezprostřední blízkosti. Firmy, instituce i festival propojuje značka Křišťálové údolí. Zaštiťuje sklářská centra od Kamenického Šenova a Nového Boru přes Železný Brod až po Harrachov a pomáhá ukazovat české sklo v médiích i na výstavách v Česku a zahraničí. Začátky podnikání jsou těžkéŘemeslo v Železném Brodě stojí na malých i velkých firmách, řemeslnících, ale také na produktech a nápadech, které potřebují nejen šikovné ruce, ale i dobrou radu do rozjezdu nebo dalšího rozvoje. Nejen sklářům byla určená květnová POP UP Podnikatelská ambulance Lipo. ink. „Konzultace s Lipo. ink mají ve městě velký potenciál. Lidé díky nim nemusí jezdit s nápady do Liberce a přímo tady mohou probrat, co všechno je potřeba k rozjezdu podnikání z hlediska marketingu, byznysu nebo financí. Po letních prázdninách chceme nabídnout místním další čtyři termíny,“ uzavírá František Lufinka.
.jpg&w=828&q=75)
30 let, 30 příběhůZ Turnova až do vesmíru. TOPTEC vyrábí optiku pro družice, mikroskopy i průmysl
Výzkumné centrum TOPTEC vyvíjí speciální optiku a optoelektroniku pro Evropskou vesmírnou agenturu i klienty z automobilového průmyslu. Jeho řešení pomáhají třeba monitorovat vesmírný odpad nebo přesně polohovat vzorky v elektronových mikroskopech. Vedle toho staví nové zázemí, které centru otevře cestu k ještě náročnějším projektům. Turnov má optiku a broušení krystalů v DNA. Není proto divu, že právě tady vznikla v 50. letech minulého století Vývojová optická dílna AV ČR, která se v roce 2011 transformovala právě na TOPTEC. Toto pracoviště Ústavu fyziky plazmatu Akademie věd ČR dnes patří mezi přední evropská centra pro vývoj speciální optiky a optoelektroniky. „V týmu máme kolem šedesáti lidí, z toho polovina jsou výzkumní pracovníci. Díky tomu dokážeme nabídnout expertízu malým a středním firmám, které si nemohou dovolit vybudovat vlastní špičkové zázemí,“ vysvětluje Vít Lédl, vedoucí TOPTECu. Přes čtvrt miliardy kilometrů od TurnovaOptika z turnovského centra míří jak do dalších laboratoří a průmyslových provozů, tak – díky spolupráci s Evropskou kosmickou agenturou – do vesmíru. Turnovští výzkumníci stojí například za koronografem ASPIICS pro misi Proba-3, která pomocí dvou družic letících ve formaci umožňuje pozorovat sluneční korónu, nebo za asférickými čočkami pro teleskop NEOSTEL. Jeho úkolem je zase monitorovat odpad na oběžné dráze Země. „Umíme doručit funkční celek. Navrhneme ho, vyrobíme a otestujeme v simulovaných podmínkách kosmického prostředí,“ popisuje Radek Melich, vedoucí Oddělení optických systémů. A doplňuje: „Za našimi přístroji si stojíme, přesto každý start rakety provází napětí. Tým už nemůže nic změnit a čeká na první data z vesmíru. Až po jejich přijetí víme, že zařízení, která jsme vyrobili, skutečně fungují. “. A fungují spolehlivě – i 277 milionů kilometrů od Země. Právě tak daleko se v polovině června 2026 nacházela sonda Solar Orbiter, která zblízka zkoumá naši nejbližší hvězdu. Na palubě přitom nese koronograf METIS, jehož optické prvky vznikly v TOPTECu. Optika pro průmysl i základní výzkumZkušenosti z kosmických projektů nacházejí uplatnění i v pozemských aplikacích. Centrum například pro firmu ELCOM, dnes Averna, vyvinulo zařízení pro kontrolu automobilových světlometů ještě předtím, než opustí výrobní linku. „Klient potřeboval řešení, které by rychle a spolehlivě ověřilo kvalitu každého světlometu, aby obstál při homologaci. Museli jsme mimo jiné navrhnout speciální optickou soustavu, která přenese světlo ze světlometu do měřicí části a zároveň minimalizuje rušivé vnitřní odrazy. Řešení dnes běží v ostrém provozu a pomáhá zajistit bezpečnost na silnicích,“ vysvětluje Melich. Podle Víta Lédla je tento typ spolupráce dobrým příkladem toho, kam TOPTEC míří i mimo kosmické mise. „Vyvíjíme i řešení pro měření a měřicí zařízení. Patří sem hyperspektrální zobrazování a jiné oblasti přístrojové optiky. “. Další příklad? Brněnská společnost TESCAN, přední světový výrobce elektronových mikroskopů, pro kterou centrum vyvinulo a vyrobilo optické díly tzv. interferometrů. Tato zařízení pomáhají přesně určovat polohu pracovního stolku uvnitř mikroskopu. Díky tomu se vzorek pohybuje s přesností, která umožňuje zobrazit detaily i při extrémním zvětšení. Nové laboratoře pro další desetiletíTím, že zůstává pevně ukotvený na Turnovsku, navazuje TOPTEC na místní tradici optiky. Nové technologie vyrůstají na základech, které v průběhu dekád položily generace místních odborníků. „Chceme v jejich odkazu pokračovat a posouvat ho dál, do oblastí, které mají globální dopad,“ říká Lédl. A jeden velký posun centrum právě teď chystá. V Turnově staví zbrusu nové zázemí s čistými laboratořemi pro montáž a testování ještě náročnějších optických a optoelektronických systémů. Nová infrastruktura má fungovat v otevřeném režimu. K přístrojům a laboratořím se dostanou zájemci z řad firem, odborné veřejnosti a studentů z Česka i zahraničí. „S navazováním kontaktů nám pomáhá Agentura regionálního rozvoje. Účastníme se různých akcí, kulatých stolů nebo konferencí. Ze spolupráce pak vznikají úplně nové projekty a výrobky,“ popisuje Melich. Spolupráce s ARR podle něj pomáhají TOPTECu nahlížet na vlastní práci očima lidí mimo obor. „Když svou práci vysvětlujete lidem mimo obor, musíte ji popsat jinak než kolegům. A v tu chvíli si někdy uvědomíte věci, které při každodenním shonu přehlédnete — třeba že to, co považujeme za rutinu, je pro okolí něco mimořádného,“ uzavírá Melich.
.jpg&w=828&q=75)
30 let, 30 příběhůMaturita, práce a startup. Příběh, který se nevešel do školního rozvrhu
Ráno seděl v lavici a připravoval se na maturitu. O pár hodin později stál v kanceláři a ladil pro investory vlastní produkt. Když nastupoval na střední ještě neměl ani vlastní počítač. Dnes programuje, pracuje na plný úvazek a rozvíjí vlastní startup MarketPal. O Agentuře regionálního rozvoje a jejím podnikatelském inkubátoru Lipo. inku slyšel Adam poprvé, když zde byl na školní exkurzi. „Líbí se mi, že v Lipo. ink nabízejí Podnikatelskou ambulanci zdarma – prostě přijdete, řeknete svůj nápad a dostanete zpětnou vazbu od někoho, kdo má s podnikáním zkušenosti. Přihlásil jsem se a setkal se s Philippem Rodenem, který mě od začátku podporoval,“ popisuje své začátky Adam Kalina. Při schůzce s Philippem vznikl i plán přihlásit se do programu Výkop. Výkop a maturita ve stejný časVe Výkopu, inkubačním programu Lipo. ink, který podporuje rozjezd startupů, byl Adam vůbec první středoškolák. Zatímco se ostatní účastníci soustředili na závěrečné prezentace, Adam se učil na maturitu. Do programu Výkop nastoupil s nápadem, který dával smysl. Jenže až tady zjistil, že vlastně neví pro koho. Kdo je jeho zákazník, jak velký je problém, který mu řeší, a proč by za řešení někdo platil. V průběhu programu musel tyhle odpovědi najít – a podle nich celý projekt přestavět. „Velkým přínosem byly i workshopy, právo, trénink prezentování nápadu před investory, a hlavně naše koučka Lenka Pechrová, která nás propojovala s lidmi, které náš projekt zaujal,“ usmívá se Adam. Od tabulek k finálnímu produktuK investování se dostal ještě před maturitním ročníkem, během ročního studia v USA. Zapsal si předmět „personal finance“ a začal chápat, že samotná orientace ve všech investorům dostupných informacích je problém. Nejdřív to řešil tabulkami. Automatizace, filtry, vlastní logika. Pak přišel další krok: převést to do aplikace. Spolu s kolegy z Tanganica, kde už během školy pracoval, tak založil MarketPal. MarketPal dnes dělá jednoduchou věc. Pokud investor drží konkrétní akcii, například technologické firmy, běžně musí projít desítky zpráv denně, aby zachytil jednu zásadní informaci. „My tohle ‚datové smetí' vyčistíme a ukážeme uživatelům jen to, co má skutečný dopad na akcie, které drží," vysvětluje Adam. A jak vypadá jeho podnikání při studiu? „Zašel jsem za ředitelem, abych si s ním domluvil individuální plán. To se sice nepovedlo, ale byla mi nabídnuta možnost některé hodiny po domluvě s učiteli vynechat. Často jsem během dne přecházel mezi školou a kanceláří, některé dny klidně i čtyřikrát. A občas jsem dorazil pozdě na obě místa,“ usmívá se Adam. Z Liberce do světaPo absolvování Výkopu ho Lipo. ink vyslal prezentovat MarketPal do Arménie. A to je teprve rozjezd. Další meta je ještě ambicióznější: Adama přijali jako prvního Čecha na prestižní výběrovou univerzitu Tetr College of Business. Čeká ho bakalářský program v oboru Finance & Umělá Inteligence. Škola přijímá přibližně 0,1 % uchazečů, a řadí se tak mezi nejselektivnější univerzity světa. Aby mohl skutečně nastoupit, hledá Adam finanční podporu. Chybí mu ještě zhruba 580 000 Kč. Bez nich se jeho přijetí odkládá. Aby mohl tento příběh dál pokračovat, založil pro své podporovatele sbírku na Doniu. I vy do ní můžete přispět a rozhodnout tak, zda bude mít Česko svého prvního zástupce na prestižní univerzitě TETR.
Rozhovory o krajiZmění startupy a inovativní firmy Liberecký kraj k lepšímu?
Co je to startup a jakou roli může hrát v budoucnosti Libereckého kraje? První díl nové videosérie Agentury regionálního rozvoje a Libereckého kraje otevírá téma startupového podnikání, inovací a podpory firem, které staví na vlastním know-how, technologiích a ambici růst i za hranice regionu. Hosty jsou Petr Klokočník, zakladatel technologického startupu Statotest, který vyvíjí chytrá čidla pro měření mostních konstrukcí, a Edvard Kožušník, statutární náměstek hejtmana Libereckého kraje pro hospodářský a strategický rozvoj. Společně mluví o tom, jak se z prvotní myšlenky může stát reálný produkt a firma, proč u inovací nestačí jen dobrý nápad a v čem může začínajícím podnikatelům pomoci Liberecký kraj, Agentura regionálního rozvoje nebo podnikatelský inkubátor Lipo. ink. Díl se věnuje také tomu, proč průmyslový region potřebuje vedle silné výrobní tradice i firmy s vyšší přidanou hodnotou, jak do kraje přitáhnout investory a co vytváří prostředí, ve kterém mohou vznikat odvážné a životaschopné projekty. Moderuje Petr Kumpfe.
30 let, 30 příběhůPerličky z Poniklé přežily války i znárodnění. Dnes patří na seznam UNESCO
Obec Poniklá leží nedaleko Semil, na úpatí Krkonoš. V místních chalupách vznikají – pod patronátem společnosti Rautis – skleněné perličkové ozdoby. Výrobek natolik unikátní, že se jeho výroba dostala na seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. Jak dnes vypadá podnikání, které stojí na odkazu předků, ale zároveň čelí požadavkům moderní doby?Z dálky vypadají jako křehké vánoční ozdoby. Zblízka na nich poznáte ruční práci: drobné nepravidelnosti, které dokládají jejich vznik v rukou konkrétních řemeslníků, ne v anonymní továrně. Z perliček se v Poniklé dodnes skládají hvězdy, andělé, komety nebo zvířátka. „První perlaři přišli do Poniklé kolem roku 1870 z Jablonecka, z okolí Jablonce nad Nisou, a přinesli sem řemeslo foukání skleněných perlí. Do té doby si místní vydělávali přes zimu tkalcováním, což byla dost nevýnosná práce. Výroba perliček byla finančně zajímavější. Mezi sousedy se rychle rozšířila a od té doby se předává z generace na generaci,“ popisuje Barbora Kulhavá z Rautisu. Od trubice k zážitkové turisticePůvodní způsob výroby přetrval do dnešních dnů. „Máme jednu centrální dílnu a desítky spolupracovníků v domácnostech. Je to prastarý model, který se objevoval hlavně v horském prostředí, kde pro lidi nebylo možné chodit každý den někam do práce. Po znárodnění původní firmy kupodivu přežil celou dobu socialismu i privatizaci,“ popisuje Barbora Kulhavá. I dnes výroba perliček a ozdob v mnoha ponikelských rodinách pokračuje dál a ukazuje se, že možnost pracovat z domova je velice žádaná. Zmiňovaná dílna dnes sídlí v prostorách původní firmy Stanislava Horny, která se produkci skleněných ozdob věnovala už na přelomu 19. a 20. století. A právě na zdejší tradici navázala hned v roce 1990 firma Astir, z níž pak v roce 1995 vznikl Rautis. Od roku 1990 se perlařství věnuje i rodina Marka Kulhavého, současného ředitele Rautisu. Výroba začíná u skleněných trubic, které se nad kahanem zahřejí. Ruce zkušeného perlaře pak vloží horké sklo do formy, kde dostanou kýžený tvar. Po vychladnutí se stříbří, barví a řežou na jednotlivé dílky. Teprve z nich vzniká ozdoba – perly se navléknou na drátky a vytvarují podle předlohy. Největší krizi zažila firma na přelomu tisíciletí, kdy kvůli ekonomické krizi opadla poptávka po ozdobách na tehdy nejdůležitějším trhu, v USA. Rautis přežil i díky tomu, že se otevřel lidem. Postupně začal budovat vlastní síť zákazníků s důrazem na ČR, pořádat exkurze, tvořivé dílny, akce pro firmy a v posledních letech i spolupracovat s designéry. Živá tradice namísto muzejního exponátuVelkým impulsem pro další rozvoj firmy byla také spolupráce s Agenturou regionálního rozvoje. Konkrétně zapojení do programu PlatInn, který poskytuje podnikatelský inkubátor Lipo. ink. „Naučili jsme se nejen lépe přemýšlet nad komunikací značky, ale třeba i lépe fungovat v kontextu obce a regionu. Každoročně nás navštíví přes 14 000 lidí. Je na nás, abychom parkování i pohyb návštěvníků po obci vyřešili ke spokojenosti místních i turistů,“ říká ředitel Rautisu Marek Kulhavý. Dodává, že právě spolupráce firmy a obce v cestovním ruchu bude tématem jeho příspěvku na podzimní konferenci destinační značky Northern Bohemia. Vlajkovou lodí spolupráce je pak pro Rautis projekt Křišťálového údolí, který propojuje skláře v regionu a dává jim silnou marketingovou podporu. Ponikelským otevírá dveře k novým spolupracím, sdílení zkušeností i propagaci ponikelského řemesla v zahraničí. Ostatně to, že se perlařské řemeslo stále vyvíjí a živě se předává dalším generacím, bylo jednou z hlavních podmínek pro zápis na seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. „Je to pro nás velká pocta. Zařazení na seznam bereme jako vzdání díků všem minulým i současným perlařům, kteří se o udržení tradice a řemesla zasloužili,“ doplňuje Barbora Kulhavá, která o historii řemesla napsala v roce 2018 knihu. O vizi pro příští roky pak mluví Marek Kulhavý: „Díky účasti v programu PlatInn a spolupráci s mentorem jsme pochopili, že si nemáme klást snadné a malé cíle. Proto bychom rádi, aby se k českým Vánocům vedle kapra, stromečku a cukroví zařadila i hvězda. Ta pravá, z Krkonoš, z Poniklé,“ uzavírá.
Nadcházející akce
Přijďte se rozvíjet a inspirovat.